VÍT ZEMAN: Děti a město: Vraťme dětem živý svět!

1_Vít_Zeman“Ráda bych na hřišti zůstala o něco déle. Stačilo by, kdyby tu byl stín, nebylo tu tolik větrno a kdyby tu bylo pítko. Jsem za naše hřiště ráda, ale mám tři děti, každé jinak staré, a pro každé z nich je tu jen jedna atrakce. Potřebuji hřiště, kde můžu strávit celé dopoledne a vím, že se děti nezačnou po třiceti minutách nudit. Kéž by tu bylo trochu normální přírody.”

V srpnu jsem se rozhodl navštívit dětská hřiště v Jihlavě. Je to téma, kterému se věnuji profesně, ale prostory pro děti a jejich rodiče mě zajímají i jako otce. Jsem z generace, která si hrála na ulicích a ke hře využívala vše, co bylo zrovna po ruce. Stavěli jsme bunkry, hráli na schovávanou a lezli po stromech. Při pohledu na současná typizovaná hřiště se nemohu ubránit pocitům nostalgie a otázkám, zda jako dospělí dokážeme navrhnout místa, která budou děti bavit, rozvíjet a zároveň budou bezpečná.

V úvodu jsem použil citaci maminky, se kterou jsem se při prohlídkách hřišť potkal. Vyjadřuje jak potřeby rodičů, tak i jejich dětí, kterým jsou hřiště primárně určena. „Rád bych byl venku, ale s jednou prolézačkou mě to dlouho nebaví. Potřebuji trochu nebezpečí a ne tupou klouzačku. Chci lézt po stromě, nebýt chvilku vidět, schovat se, ponořit boty do vody. Dejte mi tekoucí vodu, do ní pár pulců a budu tady celé dopoledne. Kéž bych si mohl hrát na smetišti.“ Podobné věty zaznívají v zahraničních výzkumech přímo od dětí.

Co je tedy jádrem oživení dětských hřišť a dalších prostor, které mají sloužit celým rodinám?

Politici se často spokojí s ujištěním, že nová hřiště vyhovují evropským standardům a normám, a jsou především bezpečná. Našim sídlištím tak dominují typizovaná hřiště, oplocená a zářící všemi barvami. Již na první pohled je však patrné, že nenavazují na okolní prostory města, nabízejí jednotvárnou hru a nezahrnují přírodní prvky. Pro tato hřiště je charakteristické, že jim chybí nabídka takzvaného přijatelného rizika.

Prostředí současných hřišť děti izoluje a neumožňuje jim účastnit se okolního dění ve městě. Děti potřebují místo, kde se mohou potkávat se svými vrstevníky a zároveň potkávat i jiné generace dětí – tedy místo, kde mohou vytvářet vztahy.

Pro každou venkovní hru je důležitý kontakt s přírodou a přírodními živly. Pro děti ve městě je zásadní, aby se v okolí svého bydliště mohly seznamovat s prvky blízkými přírodě, ať už to je ve veřejném prostoru, v parcích nebo na školních zahradách. Je pro ně důležitý bezprostřední kontakt – s vegetací, vodou, ohněm, zemí i se zvířaty. Například strom, na který se dá vylézt, umožňuje dětem získávat nové zkušenosti a posouvat své dovednosti.

Máme-li motivovat děti k tomu, aby trávily více času venku, musíme je pochopit a naslouchat jim. Pochopit jejich touhu zdolávat nebezpečí, vytvářet si vlastní svět a občas se do něj schovat. Pojďme jim to s přijatelným rizikem nabídnout. Dopřejme rodičům komfort dětských parků, kde kromě toalet a pítka najdou i stín. Začněme stavět taková hřiště, kde dítě s matkou nebo otcem najde zábavu na celé dopoledne.

Věřím, že pokud budou mít děti možnost trávit kvalitní čas venku, v místě, kde najdou inspiraci pro samostatný pohyb, pro zábavu i dobrodružství, vzroste u nich touha upřednostňovat reálný svět před tím virtuálním. Prvním krokem je změna našeho přístupu.

EVA NOVÁKOVÁ: Bydlení jako priorita?

3_Eva_NovákováMá problematika dostupného bydlení šanci obstát v politickém boji a dostat se na seznam priorit volených zastupitelů města Jihlavy? Politici tvrdí, že občané města mají širokou škálu oprávněných zájmů, kterým nelze vyhovět v plné šíři. Voliči chtějí chodníky, osvětlení, parky, někdo by chtěl dokonce nový bazén – a vedle toho všeho se bydlení jeví jako zájem úzké skupiny. Možná proto se dosud nedostalo ani do popředí zájmu politiků.

V Jihlavě máme nejméně 7 ubytoven pro sociálně slabé. Jejich provozovatelé ze zoufalé situace svých nájemníků finančně těží, zatímco poskytují velmi špatné podmínky ke kvalitnímu životu. Součástí obchodu s chudobou je i hrstka majitelů, kteří nabízejí předražené bydlení v desítkách nevyhovujících a často přeplněných nájemních bytech, a to zejména v centru města. Majitelé jihlavských ubytoven od větších rodin často inkasují i více než 14 tisíc za jednu místnost, podobné je to i v nájemních bytech v centru. K tomu se přidávají běžné praktiky na hraně zákona, jako je opakované vystavování smluv na dobu určitou (jednoho nebo tří měsíců) či narušování domovní svobody. Na ubytovny a azylové domy se přitom dostávají i dosud velmi dobře fungující rodiny, které měly tu smůlu, že jim vypršela nájemní smlouva a nový byt nesehnaly.

Nejsou to jen Romové a bezdomovci

Dostupné a důstojné bydlení vnímáme jako jednu ze svých programových priorit. Kromě zkušeností ze zbytku ČR, kde se v situaci bytové nouze nachází 187 tisíc lidí, nás k tomu vedou i poznatky o situaci s bydlením některých nejohroženějších skupin v našem městě. Spadají sem senioři, matky samoživitelky, děti z náhradní nebo ústavní péče, lidé po výkonu trestu, cizinci, mladé nebo početné rodiny, lidé po propuštění z dlouhodobé lékařské péče, se závislostmi nebo psychiatrickými diagnózami, romské rodiny. V bytové nouzi se nenacházejí jen ti, kdo žijí na ulici, ale i lidé na ubytovnách, v předražených nájemních bytech (často bez smlouvy), v azylových domech nebo objektech, které nejsou uzpůsobeny k bydlení.

Pod pojmem sociální bydlení většina odborníků vnímá standardní byty rozmístěné v běžné zástavbě, v případě potřeby v kombinaci s návaznou sociální prací a podporou udržení nájemního vztahu. Nejedná se tedy o výstavbu nových ubytoven, sociálních domovů ani čtvrtí nebo dokonce celých vesnic pro sociálně vyloučené. V rámci opatření k ukončování bezdomovectví lidí žijících v bytové nouzi se v poslední době prosazují dlouhodobá řešení (oproti noclehárnám a azylovým domům). Jejich cílem by mělo být dostat rodiny nebo jednotlivce z rizikového prostředí ulice nebo ubytoven, podpořit školní docházku dětí a usnadnit začlenění na legálním trhu práce. Vedle důležitosti schválení kvalitního zákona o sociálním bydlení mohou města a obce již nyní přijímat účinná opatření.

Řešení existují (a ukazuje se, že fungují)

Možnost standardního bydlení za běžné nájemné pro mnohé představuje i nejefektivnější cestu z dluhové pasti a zpět k legálnímu zaměstnání. Zde se jako řešení nabízí například i zřízení městem garantované sociální realitní agentury. Podobná schémata fungují již přes 30 let v zahraničí. V České republice k prvním pokusům patří projekt Férové bydlení, realizovaný neziskovou organizací R-Mosty, která oslovuje právě soukromé majitele bytů a nemovitostí. Během dvou let se jí takto podařilo nalézt bydlení pro 16 rodin (celkem 22 dospělých a 47 dětí). Jiná schémata samozřejmě počítají se sníženým nájemným a doprovodnými sociálními službami, a to na omezenou dobu, dokud rodina dostatečně nestabilizuje svou situaci a není schopná v nájemním vztahu pokračovat za standardních podmínek a bez podpory. To je příklad Brna a dalších měst (v malé míře i Jihlavy).

Neprosazujeme „rozdávání bytů“ ani pronajímání za symbolické částky nebo vytváření vyloučených lokalit skrze novou výstavbu sociálního bydlení. Podstatou konceptu „bydlení především – Housing First“, který poslední dobou dominuje v zahraničí a začíná se prosazovat i u nás, je to, že rodiny a jednotlivci potřebují v první řadě bydlet (a za bydlení platit), teprve potom je možné řešit případné další problémy, se kterými se potýkají. Úspěšnost udržení bydlení, měřená prodloužením smlouvy nebo trváním nájemního vztahu i po roce užívání bytu u těchto projektů dosahuje 85 – 95 %, v závislosti na cílové skupině. V zahraničí jsou tyto možnosti přitom otevřené i lidem, kteří strávili několik let na ulici a/nebo se potýkají s nejrůznějšími závislostmi. Upustilo se od konceptu, podle kterého by se nejprve museli „učit bydlet“ na azylových domech nebo ubytovnách. Ty nejsou prostředím, ve kterém by se dalo naučit cokoliv pozitivního.

Lepší budoucnost pro děti

Společnosti se takový přístup vyplatí, je to investice do budoucnosti města i regionu. Za současných podmínek připomíná práce sociálních pracovníků spíše hašení požárů. Dochází k jejich brzkému vyhoření, jelikož spolu s klienty nevidí naději na zlepšení. Sociální pracovníci, zapojení do některého z projektů založených na konceptu Housing First přitom popisují návrat energie, odhodlání a nasazení. Spolu s rodinami jsou najednou schopni efektivně řešit i problémy, které se dříve zdály neřešitelné. Rodiny se díky bydlení poprvé v životě ocitají v situaci, kdy se snižuje pravděpodobnost přenosu zátěže spojené se sociálním vyloučením na další generace. A kvůli tomu stojí za to se dostupným i sociálním bydlením vážně zabývat.

VÍT ZEMAN: Čerstvý vítr v jihlavské politice má název „Žijeme Jihlavou!“

1_Vít_Zeman

Koalice do komunálních voleb s názvem Žijeme Jihlavou! na jednu stranu možná sdružuje zdánlivě nesourodé politické subjekty, na stranu druhou ale představuje jeden silný politický program. Program, který přináší komplexní pohledy i řešení problémů, se kterými se naše krajské město potýká.

Věříme, že město Jihlava již dospělo, a že naši voliči dokáží poodstoupit z pozice, kdy fandí „Spartě“ nebo „Slavii“, tedy jedné či oné straně. Naopak je třeba ukázat, že je možné spojit své síly v „nároďáku“, vydat z každé strany to nejlepší a společně pracovat na skutečně funkčních návrzích řešení Vašich problémů. Pevně věříme, že Vy jako naši voliči toto spojenectví TOP 09, Pirátů a Zelených přijmete.

Naše trojkoalice Žijeme Jihlavou! přináší mnohé inovativní přístupy. Možná netakticky, avšak s rozmyslem, opouštíme populismus silných gest i silných jmen a do komunálních voleb se vydáváme novým směrem. Směrem založeným na odbornosti našich jednotlivých členů a schopnosti všestranného pohledu na širokou škálu problémů. Díky tomu jsme schopni se například na otázku revitalizace určitých oblastí podívat z pohledu urbanistického, environmentálního i sociálního. Pokud by jakákoliv z těchto složek byla opomenuta, byla by ohrožena funkčnost a udržitelnost navrhovaného řešení.

Za posledních 25 let prošlo město Jihlava zajímavým vývojem. Je možné identifikovat mnoho pozitivního, a to jak z pohledu administrativy a správy města (Jihlava se stala statutárním krajským městem s řadou s tím souvisejících úřadů, ale i nabídkou služeb, pracovních míst a pozornosti), tak z pohledu rozvoje výroby (Bosch, Automotive a další). Vznikla Vysoká škola polytechnická a příjemným osvěžením nejvyšších soutěží byly i kluby FC Vysočina a Dukla Jihlava.

V posledních letech je však zejména investiční přesah krajského města nepatrný a rozvoj pomalu, ale jistě ztrácí pevnou půdu pod nohama. Jako koalice Žijeme Jihlavou! vidíme klíč v oživení celého spektra investičních pobídek s maximálním důrazem na spolupráci s privátním sektorem. Našimi partnery bude celá škála významných hráčů, občanů tohoto města, malých živnostníků, rodin či seniorů. Chceme obnovit kulatý stůl, který bude o vzájemné diskuzi, předávání si zkušeností a hledání účinných forem spolupráce. V praxi to bude znamenat, že management rozvoje města nebude určovat aktuální seznam vypsaných dotačních titulů, ale soustavná práce na řešení potřeb města ve spolupráci s odborníky z privátních firem, neziskového i občanského sektoru.

Město se musí začít starat o ekonomickou stabilitu se současným důrazem na veřejný prostor. Chceme město, ve kterém se děti a jejich rodiny cítí dobře, budují si vztah k prostředí a potkávají se se všemi generacemi. Chceme, aby si děti ve městě měly kde hrát, a jejich rodiče mohli při sledování této hry relaxovat. K tomu patří kvalitní služby u dětských hřišť – například možnost dojít si na záchod. Budeme prosazovat realizaci klidových zón a dostupných venkovních sportovišť s technickým zázemím. Budeme preferovat užitnou architekturu, přirozenou estetiku i funkční zeleň. Ukážeme našim občanům, že město může být krásné, a přesto nabízet nové plochy pro rozvoj za přijatelnou cenu.

Každá komunita je tvořena aktivními lidmi. Budeme vytvářet podmínky pro sousedské aktivity a setkávání. Čím více se lidé znají, tím více se ve městě cítí bezpečně. Vytvoříme nový atraktivní prostor, ve kterém se každý bude moci realizovat. Budeme hledat možnosti, jak zapojit všechny jednotlivce nebo skupiny lidí do společnosti. Každý může přispět, v každém je skrytý potenciál. Město, ve kterém se dobře žije, umí vytvořit prostor pro každého.